P ř í b ě h m é ho o ř echovo-ovocn é ho kol á č e s drobenkou :-) Jak už to někdy bývá, jako malá jsem mámě ráda pomáhala s pečením . Sice jsem spíš vyhledávala ty situace, kdy jsem se jí mohla motat pod nohama, než pak takové ty povinnosti, kdy máma řekla, ať ji pomůžu nebo dokonce ať upeču sama. Pak nastalo období kdy jsem opravdu pekla jen z povinnosti, když máma zavelela. To pak bylo z mé strany neochoty a naštvanosti na to, že je zase ovocná sezóna a díky tátovi máme zase plnou lednici všeho možného. Ne že bych teď s každým tátovým telefonátem, že mi přiveze úrodu, skákala dva metry vysoko, ale když se člověk podívá na ceny v obchodech – ano, jistou výhodu to rozhodně má. Teda pokud to, co od něho dostanu, není lepší spíš rovnou na kompost než do žaludku. Někdy se prostě stane, že když je ovoce nějaké pomačkané nebo přezrálé, tak že tu cestu z Moravy vlakem do Prahy nepřežije. Což je opravdu velká škoda :( A tento pátek opět zadrnč...
