Báseň č.7

Zdravím, 

i v novém roce se každou první středu v měsíci "pochlubím" s nějakou svojí básnickou tvorbou. :-)

Já vím - já vím! Dneska není první středa v měsíci!

Doufám, že mi to pro tentokrát odpustíte...?

Ne, že bych na vás 2.1.2019 zapomněla, ale nějak jsem nestíhala nic okolo blogu. :( 

Snad se vám i nadále bude moje tvorba zamlouvat. Samozřejmě mi napoví vaše ohlasy v komentářích. 

Nebudu dále otálet, a rovnou vám napíšu, co jsem si dneska pro vás připravila. 

Jde o trochu starší báseň z mého archivu. Připomnělo mi ji nedávné setkání právě s oním tajemným z této básně. A měla jsem z něho stejný pocit, jako tenkrát, když jsem psala tyto řádky.  

(MEZILIDSKÝ) KLAM

Vídáme se jen tak zběžně, 

po každé se díváš něžně,

líbat mě na líce ti nestačí.

Vzájemně se klamem a ptáme,

kdo z nás je ten slabší?

Doba kdy bylo mezi námi víc je v prachu,

tak si to už uvědom ty starý brachu.

Marně čekáš na den,

kdy splní se ti sen.

Všechno jednou pomine.

Tak na to nezapomeň.




Včera je včera, dnes je dnes

Naše dvě těla, se jedním nestanou

Proč nechápeš ze nebudu tvou milou?

Co pak je to zase nějaký test?

Znám tě a poznám jakoukoliv lest. 

Tvořeno 11.7.2017

Publikováno dne: středa 9.ledna/2019 v 9:00h