LEDEN - 1. Ohlédnutí

Ahoj všem mým čtenářům,

máme za sebou poslední únorový víkend, a proto si říkám, že je nejvyšší čas se odhlédnout za mým knižním lednem. Společně se podíváme, kolik knih jsem v prvním měsíci letošního roku přečetla, a které to byly. 

Dokonce vám ukážu jeden nový přírůstek, který bych ráda během března i rozečetla. Ano, vím, že se to lehce příčí s minulým článkem, kde jsem psala, že bych ráda pohla s “odloženými” knihami. Nějak mě to nepřekvapuje. ;)

Ale to jsem odbočila.
S klidným srdcem mohu říci, že jsem si v lednu vedla se svým čtením dobře. Přečetla jsem tři knihy! S tímto číslem jsem spokojená.

Připomeňme si, které knihy to byly.

1) První zvolenou knihou v roce 2019 byla kniha Dopis od Kathryn Hughesové. Poutavý román, který se odehrává ve dvou časových rovinách jsem přečetla během deseti dnů. Líbil se mi námět knihy, přestože jedna část je o násilí, a o tom se nečetlo vůbec lehce. Ke konci knihy, nebylo těžké uhádnout, jak dopadne. A musím přiznat, že mě konec potěšil. Zpříjemnil prožitek z knihy. Na knihu jsem již sepsala svůj názor, jelikož šlo o knihu, která byla mým recenzním výtiskem. 

2) Tuto knihu jsem dlouho odkládala, neboť téma o kterém je, je hodně silné a ne snadno se o něm čte. Podstatnou roli ve volbě hrálo to, že knihu jsem měla už přes rok půjčenou od kolygyňky z práce. A mě bylo už opravdu blbé, že ji mám u sebe tak dlouho. Kniha je svědectvím přeživšího člena osvětimského sonderkommanda Shloma Venezia, která nese název V pekle plynových komor. 

Shlomo ve svém svědectví krátce vypráví o životě před válkou, pak o transportu v dobytčích vagónech, o pobytu v koncentračních táborech, a následně o tom, jak se dostal do sonderkommanda. O nelehké a traumatizující práci v plynových komorách, a v neposlední řadě o "pochodu smrti". 

Rozhodně nešlo o záživné čtení. Ale musím přiznat, že se mi tahle kniha četla velice dobře, a domnívám se, že je to právě díky tomu, že nešlo o ucelený příběh. Kniha je totiž psaná formou rozhovoru. A to mi na ní přišlo nevšední, zajímavé a čtivé.

3) Třetí lednovou knihou byla kniha Loutkář, kterou napsal Jostein Gaarder. Hlavní postavou této knihy je Jakop. Lingvista a akademik, který chodí po pohřbech a hostinách. Většinou po pohřbech neznámým lidem. Na jednom takovém pohřbu se seznámí s Agnes. A celá kniha je příběhem - dopisem pro Agnes, o tom, jak to začalo a následně vypráví o těch pohřbech, kde potkával dané příbuzenstvo, díky němuž potkal právě Agnes. Jediným jeho životním přítelem je Pelle - dětská loutka. Maňásek na ruku. 

Příběh mě moc nezaujal, přišel mi docela mdlý. A bohužel mi ani Jakop nesedl. Nakonec jsem se však knihou prokousala, i když to trvalo déle. Nejsem moc zastánce nedočtených knih. I když by se pár takových u mne našlo. 

Za leden jsem přečetla 787 stránek.

Poslední knihu kterou v dnešním článku zmíním, je můj jediný lednový přírůstek v podobě knihy: 

Nejlepší víkend.

Mé konečné suma sumárum činí 52 knih k přečtení.

Vypadá to, že k lednovému ohlédnutí je to vše. A jak tak koukám na dnešní datum, už abych pomalu sepisovala shrnutí za únor. :-) Třeba bude tentokrát dřív, než až na konci března. Uvidíme.

Přeji pěkné pondělí,
Vaše ൬ermaidka

Publikováno dne: pondělí 25.února/2019 v 11:00h