ÚNOR - 2. Ohlédnutí

Ahoj Všem!

Konec března nám pomalu klepe na dveře, a já si uvědomila, že jsem se s vámi nepodělila o únorové knižní shrnutí. Domnívám se tedy, že je nejvyšší čas to napravit a ukázat vám kolik a jaké knihy jsem přečetla, a zda mi nějaký nový kousek přibyl do knihovny.

Ačkoliv je únor nejkratším měsícem v roce, mně se opět knižně vedlo dobře. Přečetla jsem svůj měsíční cíl - tedy 3 knihy. Což mě velice potěšilo. A dokonce mám i o jeden knižní přírůstek více než za leden. :-D

V následujících řádcích vám ukážu trojici knih, kterou jsem během února přečetla. 

1) První kniha se mi dostala do rukou tak, že mi ji půjčila mamka. Šlo o knihu Na Chesilské pláži, kterou napsal Ian McEwan. Tato novela se odehrává na počátku šedesátý let na pobřeží jižní Anglie. Je o novomanželech a jejich svatební noci, která tak nějak nedopadne. Příběh nám nabízí zamyšlení nad tím jak jsou protagonisty příběhu ovlivněny dobou a tehdejší morálkou. Mě bohužel příběh vůbec nesedl. Domnívám se, že to bylo ovlivněné právě dobou, kdy se novomanželské "nedorozumění" odehrává. Na druhou stranu mi chybělo v příběhu objasnění z pohledu Florence.

Od autora jsem kdysi dávno četla i knihu Pokání, která mne bohužel také zklamala. Ovšem viděla jsem stejnojmenný film, který mne nadchl, proto bych se ráda někdy dostala k filmu Na Chesilské pláži, jestli mi nakonec neposkytne nějaká další vysvětlení. 

2) Druhá kniha je zároveň i jeden z mých únorových přírůstků. V den kdy jsem dočetla první knihu jsem si v knihkupectví pořídila Závity ulit od Martiny Málkové a hned se do knihy cestou domů začetla. A vůbec jsem toho nelitovala. Kniha mne chytla prakticky od prvních stránek. Hlavní představitelka Marta mi přišla sympatická,  a já s napětím očekávala co další stránky přinesou. Šlo o velice milé a příjemné čtení. Kdy nám autorka chtěla říct, že nemáme brát na první dojem. 

Více o knize můžete zjistit z mé minirecenze. 

3) Poslední únorová volba padla na jednu z knih z vánoční nadílky. A to konkrétně na knihu od německé autorky Petry Hülsmannové - Život udeří, kam se mu zachce. 

V loni v létě jsem četla autorčini knihu Čokoládový průšvih, která mě celkem bavila, a tak jsem si nechtěla nechat ujít další (již třetí - nikoliv druhou) autorčinu knihu. A udělala jsem dobře, protože tahle kniha nejenže splnila má očekávání, ona je svým způsobem i předčila. Ačkoliv jde o "románek" dosti předvídatelný, který se četl s neuvěřitelnou lehkostí, tak byly v knize i pasáže které by čtenář v klasickém "zamilovaném románu" nečekal. Více o této knize si můžete přečíst v mé publikované minirecenzi. 

Za únor jsem přečetla 848 stránek.

Jak jsem již zmínila v únoru mi přibyly dvě knihy: 

Není úniku a Závity ulit, kterou jsem rovnou i přečetla.

Moje suma sumárum činí stále 52 knih k přečtení. 

K únorové rekapitulaci je to vše. A jak vidím březen? No zatím celkem bídně, jsem teprve ve 2/3 druhé knihy, takže se obávám že to bude bídné ohlédnutí, ale nepředbíhejme. Březen ještě zdaleka nekončí. :-)

Krásný zbytek dne přeje,  

Vaše ൬ermaidka 

Publikováno dne: neděle 24.března/2019 v 14:30h