LISTOPAD - 11. Ohlédnutí

Zdravím! 

Je čas se opět ohlédnout za minulým měsícem a připomenout si, jaké knihy jsem za listopad přečetla. Nebudu vás už napínat, a rovnou vám odhalím, že jsem přečetla celkem čtyři knihy. Z toho byla jedna kniha čtená v elektronické podobě a jednu jsem měla půjčenou od kolegyně. 

Pojďme se společně na tu čtyřku knih podívat.

1) Hned během prvního listopadového víkendu se mi díky „polehávání“ v posteli s nachlazením podařilo přečíst e-knihu Nevítaný host. Letošní novinku a třetí knihu autorky Shari Lapena. Kniha mě naprosto pohltila, a když to můj „zdravotní stav“ dovolil, četla jsem a četla. Opravdu se četla jedním dechem, který se díky ději občas i tajil. Jedná se totiž o thriller s detektivní zápletkou, kdy v jednom penzionu za sněhové bouře, někdo zavraždí několik hostů. Jelikož se jedná o odlehlé místo, je jasné, že vrah je někdo z přítomných. Po celou dobu četby jsem byla pohlcena touhou poznat vraha, a i když jsem během čtení své tipy měla, tak jsem se rozhodně netrefila. Více ke knize si můžete přečíst v článku s mým názorem. 

2) Kniha Nepamatuji si své jméno, kterou napsal J. S. Monroe (pseudonym), byla mým druhým listopadovým čtením. Mladá žena, která na letišti ztratila kabelku i s doklady, telefonem a klíči od domu, se ocitá na prahu domu Tonyho a Laury, o kterém je přesvědčena, že je jejím domovem. Manželé záhadnou ženu pozvou dál a nabídnou jí nocleh. Tony ji provizorně pojmenuje Jemma, a tím je započat koloběh událostí. Je zjevné, že někdo lže, ale kdo a proč? Tento psychologický thriller mě bavil prakticky od prvních stránek, četl se mi lehce a poměrně svižně. Popoháněla mě touha „vědět“, kdo „ona“ záhadná žena je. Musím říct, že autor na jednu stranu, skoro vše prozradil velice brzo, ale na druhou stranu, pořád tu byla jakási záhada spojená s mořskými koníčky. O co šlo, se dozvíte v knize, kterou vám ráda doporučím. Více si můžete přečíst v mém názoru.

 3) Třetí čtenou knihou byla kniha Děti Holocaustu, která jak už název vypovídá, byla o hrůzách druhé světové války. V této knize najdeme osm autentických příběhů, devíti přeživších židovských dětí (v jednom z příběhů čteme o sourozenecké dvojici). Knihu sepsali na základě rozhovorů Allan Zullo a Mara Bovsunová. Příběhy byly tak jiné, a přesto mohly působit dosti podobně. Jelikož příkoří nacistů a ostatní hrůzy války se ve výpovědích opakovaly. Jednalo se o velice smutné příběhy, končící šťastně. Šťastně proto, že to „lidské peklo“ jímž si prošli, přežili. Na knihu si opět můžete přečíst můj názor. 

4) Čtvrtou knihu jsem si půjčila od kolegyně, která ji vychvalovala. Mimo ní, ji ještě četla jedna má kamarádka, a tak jsem se do knihy Veselí od Radky Třeštíkové, pustila i já. Kniha byla opravdu čtivá, místy i vtipná, a člověk se u ní nejednou zasmál. Ale když se kniha vezme jako celek, tak musím říct, že kniha Veselí, nebyla tak úplně veselá. Jde o příběh Elišky, která se vrátila z Prahy do rodného města. Děj knihy plyne tak, jak plyne život sám. Což by mohlo některé čtenáře odradit. Eliška klopýtá životem, hledá samu sebe, snaží se o soužití se svojí matkou a otcem, kteří sice žijí pod jednou střechou, ale vzájemně se jaksi odcizili. Nemluvě o tom, že láska Elišce taky úplně nepřeje. Jak to s ní a s jejím návratem do rodného Veselí, ze kterého v osmnácti utekla, dopadne, vám neřeknu. Ale můžete to zjistit tak, že si knihu přečtete. 

Článek se svým názorem teprve sepisuji. :) 

Během listopadu jsem přečetla 1342 stránek.

Jaké knihy mi v listopadu přibyly jste si mohli již přečíst v přírůstkovém článku, přesto vám ještě těch sedm nových knih připomenu: Úplně cizí lidé,

Šťastní lidé mají snadný život,

Byly tady a už nejsou,

Manželství naslepo,

Životní terno,

Šťastná kniha,

kanibal z Nine Elms.

Mé suma sumárum nyní sčítá 52 knih k přečtení.

Jak se v minulém měsíci dařilo vám? Kolik knih jste přečetli a chystáte se na některou z těch, které jsme četla já? Napište mi do komentářů.

Mějte se a čtěte,
Vaše ൬ermaidka

Publikováno dne: pátek 20. prosince/2019 v 19:20h